Přestože Jan Fischer přišel do vrcholných pater politiky a podkroví úřadu vlády jako nesmělý statistik, opojení mocí ho zdá se zcela změnilo a přes nabízené lukrativní místo v nepříliš střežené bance se odmítá vzdát postu premiéra.

Podle nejmenovaného Fischerova blízkého spolupracovníka se Jan Fischer především nedokáže sžít s představou, že by už nikdy nemohl z pozice předsedy vlády plácat po zádech Jaromíra Jágra a objímat Martinu Sáblíkovou.

Jak věcně potvrdil Petr Nečas, nová vláda vzniknout nemůže, dokud ta stará neopustí budovu s rukama nad hlavou. Většina dalších oslovených zástupců koalice byla nastalým stavem vyvedena z míry a nezmohla se na artikulovanou reakci, Radek John něco nesrozumitelně klikal a Kateřině Klasnové spadla spodní čelist Víta Bárty poměrně hluboko za blůzu.

Pouze Miroslav Kalousek působil vesele, sršel bonmoty a tvrdil, že je mu jedno, kdo je premiér, jen když on bude mít finance, jedno je prý i, v jaké měně. „Situace zatím není tak vážná, abychom budili Karla," dodal.

Mnohem méně orientovaně působili zástupci opozičních stran, Vojtěch Filip navrhl pučit si náhradní klíče od Strakovky a statistika vyvést, což většina jeho spolustraníků chápe jako kódovanou výzvu k zahájení puče.

Situace je komplikovaná i díky oblíbenosti Fischera mezi lidem. Na Facebooku vznikly na jeho podporu hned tři skupiny „Podporujeme toho pána s legračním nosem" (asi pět tisíc členů), „Mám rád lojové svíčky" (kolem pěti set členů) a „S Fircherem za sluncem" (45 členů). Naopak proti jeho setrvání v křesle vznikly „Fischere, vstaň" (dvanáct set členů) a „Phil Murray's revival non-smoking band" (dva členové).