„Kdybychom aspoň věděli, čím se náš zástupce v Evropské komisi zabýval, usnadnilo by nám to práci," uvedl šéf pátracího týmu Jan Slepice. „Stačil by nějaký výrazný prvek v jeho vzhledu či chování. Nikdo si však nevybavuje ani jeho vzhled, ani nějaký konkrétní přínos jeho působení v Bruselu. Máme pouze informace, že vypadal jako schopný úředník. Nejkonkrétnější je jeho podobizna ve švýcarských pohádkových knížkách, kde jím strašili malé děti."

V rámci pátrání proběhla výzva všem 824 tisícům úředníků pracujícím v belgickém hlavním městě, nikdo z nich se však dobrovolně k české národnosti nepřihlásil, na pováženou je ovšem i to, že ve skutečnosti chyběla skoro polovina komisařů, dvě třetiny inspektorů a dvě miliardy EURO ve fondu diet europoslanců.

José Manuel Barroso, šéf komise a pověstný elegán, volal o půl druhé ráno osobně Jožkovi Fischerovi a zapřísahal ho, aby komisaře co nejrychleji osobně našel, nebo jeho ztrátu alespoň prohlásil za statistickou chybu v součtu. Nedospalý bývalý německý ministr zahraničí zprvu nechápal. Když se Barroso po hodinovém nedorozumění konečně dovolal skutečnému českému, podtrhujeme českému, premiérovi, prosil ještě úpěnlivěji.

„Ztráta našeho komisaře byla výsledkem dlouhých, náročných až vyčerpávajících jednání," uvedl dramatik Pavel Kohout. „Těsně po jejich skončení nám zmizel z radaru." Kohout připustil, že se náš komisař v důsledku extenzivního pracovního nasazení prostě vypařil.

V podobně svízelné situaci je také Slovenko, kterému jeho eurokomisař nečekaně figel, v Bruselu se odhlásil z hotelu a není k nalezení.