Jiný názor má vědecký tým vedený emeritním profesorem stomatologie Hladovým. „Na mnoha místech vykutaných stehenních a lýtkových kostí jsou evidentní stopy pižlání čepelemi jídelních nožů, na kostech nalezených pod zbytky sídel chudiny jsou pak patrné až dva centimetry dlouhé intenzivní ohryzy, na některých, hlavně novějších fragmentech je znát dlouhodobé vaření," uvedl asistent Kudrna. „Zdaleka jsme zatím neodkryli všechny kostry, ale dle mého odhadu jich pod příjmem zboží bude až osmdesát tisíc z různých historických epoch i z dřívějška."

Profesor Hladový vyslovil domněnku, že se konečně začínají objasňovat dlouholetá zmizení osob ze širokého okolí, zmiňovaná už v kronice opata Řehoře Kyliána, konkrétně ve větě, která byla dlouho chápána jako první zmínka o osídlení v této oblasti: „Kosti lids ke zjer ne my djesy." Jisté sklony ke kanibalizmu mají prý v daném regionu i v současnosti především starousedlíci - jedním z důkazů je místní slavnost doprovázená krvavými rituály a obětováním panen, tzv. Svatbínská lebka.

„Pojídání ostatků nepřátel bylo na začátku středověku běžným jevem i ve středních Čechách. Zvláště kmeny kolem povodí říčky Šembery si jídelníček zpestřovaly dost nevybíravým způsobem, místní delikatesou dodnes zůstávají obalované palečky nebo ouška na krupici. Vyjimku mezi lidojedným obyvatelstvem tvořili rolníci z Kozojed," sdělil nám Kudrna.

V novém světle možná budeme muset pohlížet i na pověstnou bitvu U Lipan, která se odehrála pouhé čtyři kilometry od míst, kde byl učiněn hrůzný nález. Podle jedné tradované legendy prý bitvu vyvolal svobodný pán Ondřej Hadinor z Kostelce, který se ovšem zúčastnil až závěrečné fáze boje a následně se podle dobových svědků, kteří si nepřáli být jmenováni, „se svými pacholky a dalším lidem místním postaral o stovky padlých".